Pan/Pán (řecky Πάν) je řecký bůh lesů, pastvin, stád a také pastýřů a lovců. Jméno nejspíš souvisí s kmenem slova pa- tedy pasoucí. Má polozvířecí podobu, je porostlý srstí, má rohy, kozí kopýtka, bradu a ocas. Patřil do rodiny Panes nebo Paniskoi, kterou tvořili lesní démoni a žínky, kteří lidem prováděli různá příkoří. 

V Arkádii žil klidný a veselý život, hrával na píšťalu zvanou Panova flétna a žil ve společnosti horských nymf, satyrů a boha vína Dionýsa.

Tomu, kdo ale Pana vyrušil ze spánku nebo při svých toulkách potkal v lese, naháněl velký strach svým křikem a vzhledem. Kolemjdoucího prý lekal tak, že ten zrychlil krok, ztěžkl mu dech a srdce mu tlouklo k prasknutí, a už nikdy nevstoupil do arkádských lesů bez pocitu nejvyšší úzkosti. Odtud pochází slovo panika. Náhle probuzený Pan vydával tak hrozný křik, že to vyvolávalo velký strach, z čehož se dochovalo sousloví panický strach.

Panův hlas byl prý tak silný a děsivý, že stačilo otevřít ústa a vykřiknout, a během bitvy u Marathónu (49 př. n. l.) prý nepřítel (Peršané) v panice ustoupil. Stejná panika, když uslyšeli Panův řev, způsobila, že Titáni zanechali útoku na bohy Olympu.

Podle řeckého historika Plútarcha je Pan jediným řeckým bohem, který skutečně umírá. Protože se narodil Kristus. Je možné, že se Pan ze starověkého Řecka s nástupem křesťanství stal ďáblem, který je zobrazován jako muž s rohy a kozlíma nohama?

Někteří se domnívají, že Pan, bůh přírody, je možná nejstarším ze všech bohů a že ve skutečnosti může být Zeleným mužem, zosobněním přírody a nejstarším náboženským symbolem, který člověk zná.