Před pár dny jsme se synem (10) mluvili o situaci mezi Ukrajinou a Ruskem. V nějaké chvíli zahlásil s vervou, že by něco udělal. Na což jsem mu řekla, že emoce nic nevyřeší. Neslyšel to ode mě poprvé, už díky mému zaměření, takže si sedl a asi po dvou minutách začal sám mluvit. Bez jakýchkoliv úmyslů jsem si po chvilce začala zapisovat jeho slova, aniž bych tušila, k čemu syn dojde. Zde je výsledek, který zveřejňuji, protože pohled syna připomíná pár základních myšlenek, ať už se týkají tohoto konfliktu nebo pohledu malých lidí – dětí. Cílem není řešení, ale rozmýšlení. Vzhledem k tomu, že se synem hovoříme a diskutujeme o informacích, které jsou dostupné, tak má syn možnost bez emocí a strachu sám rozmýšlet. Čímž se učí posuzovat informace, a to i u složitých a vyhrocených situacích. Se synem jsem také často hovořila o smrti, což pro něho ze začátku bylo nepříjemné, protože v něm smrt vyvolávala silné emoce. Dnes syn vnímá smrt jako součást života, čímž je také schopen uvažovat a není kontrolován svým strachem a emocemi, může kriticky myslet. A tím si zvyšuje svou šanci, že se nenechá kontrolovat a manipulovat skrz emoce a nevědomost jako mnoho z nás dospělých.
(Syn): Asi bych byl učitelem. Kdybych byl (učitelem), až vyrostu, a tenhle konflikt pořád byl, tak bych řekl dětem, že ani jedna strana není dobrá nebo špatná. Ptal bych se dětí, co si o tom samy myslí. Co by se dalo dělat v situaci.
(Matka): Můžou to děti posoudit?
(S): Děti jsou schopny posoudit cokoliv.
(M): Co (děti) potřebují k posouzení?
(S): Informace a motivaci. Řekl bych jim, aby přemýšlely a za to bych jim něco dal. Třeba volno na den, ale řekl bych jim, aby se ten den zamyslely nad tím, jak by to mohlo vypadat, aby se situace mezi Ukrajinou a Ruskem vyřešila. Za podmínky, že to neřeknou rodičům, protože dospělý změní dítěti názor. Znám to, oba rodiče mi třeba říkají úplně rozdílné názory a někdy souhlasím s tátou a někdy s mámou. A na to dítě je pak tlak a dítě se do toho zamotá, protože bude mít problém s rodiči, aby neřekl to, co se tomu (druhému) rodiči třeba nelíbí. Takže dítě bude zmatené a smutné. Ale to není chyba toho dítěte. Je lepší, aby rodiče nic neříkali a dali prostor dítěti, aby přemýšlelo.
Takže (by to bylo) bez rodičů, aby děti měly své názory. A pokud to děti rodičům řeknou, tak bych (dětem) řekl, aby si nahrály, co říkají rodiče a pak bych si to poslechl a zhodnotil.
(M): A jak bys tu situaci mezi Ukrajinou a Ruskem sám řešil?
(S): Schůzky mezi Putinem a Zelenským asi zřejmě nefungují, tak bych udělal jeden den, kdy by se museli domluvit.
(M): Jednání tam už ale probíhala a dopadlo to, jak to dopadlo. Nevím, jestli se domluví.
(S): Tak bych pozval 20 lidí z každé země (UA a RU). Každý by řekl, co si myslí o své straně i té druhé. Vše by se to nahrálo a celý svět by si to vyslechl.
(M): Myslím, že když budou vědět, že jsou nahráváni, pak můžou říkat jen to, co chtějí, aby lidé slyšeli.
(S): Nahrálo by se to a nevěděli by to. Prezidenti by si zapsali poznámky, co (pozvaní) lidi říkají. Lidé si mají uvědomit, jestli má pravdu a jestli dokáže naslouchat svému lidu a ví, co dělá.
(M): 20 lidí by asi bylo na delší čas než jen na den. Možná by každý měl mít jen určitý čas.
(S): Klidně. Tak by to bylo delší. Ale prezidenti budou mluvit se všemi (pozvanými).
(M): Pak by možná bylo vhodné, aby ti pozvaní byli uvědomělí lidé (bez emocí). Jak je poznáš?
(S): Otázkami a dle jejich odpovědí. Bylo by několik, nejdřív by (ti pozvaní) byli politici (10 z každé země).
(M): Dobře, a kdo vybere ty lidi? Co kdyby 5 vybrala jedna strana a 5 druhá strana? Aby si nevybral každý jen toho, kdo by se jim hodil.
(S): Ano. A byli by (na jednání) společně.
(M): A co kdyby se hádali a ovlivňovali se navzájem? Možná by opravdu bylo lepší, aby každý z nich mluvil pouze s prezidenty?
(S): Tak každý z nich by byl samostatně. S prezidenty.
(M): Dobře, říkal jsi, že by bylo více kol.
(S): V dalším kole by byli normální lidi.
(M): Jak vybereš 10 lidí z každé země? Co kdyby se vybrali třeba z části Ukrajiny lidé s proruským a protiruským názorem, a pak lidé z Ruska s proukrajinským a protikrajinským názorem?
(S): Ano.
(M): Jací další lidé by tam mohli být?
(S): (nejistý výraz) Gangy? (pozn. Navazuje na předchozí hovory o přirozeném vzniku gangů, rozdávají-li se zbraně civilistům a také o Azov)
(M): Hmm, možná jo? Takže na druhou stranu by tam měli být jací lidé, když by tam byly gangy?
(S): Nevím…
(M): Co třeba ti lidé, které jsou pod kontrolou těchto gangů?
(S): Ano. Další by tam mohla být policie.
(M): Co někdo z armády?
(S): Jo, klidně.
(M): Co tedy má být cílem těch jednání s lidmi a prezidenty?
(S): Každý řekne názor na celou situaci a navrhnou i řešení. Prezidenti by už rovnou mohli říct, jestli by s návrhem souhlasili nebo ještě upravili nebo nesouhlasili.
(M): Možná, že už je zkusili. Co pak?
(S): Nebyl by to problém, prezidenti se mají domluvit, jen oni dva. V žádném studiu, protože víme, co média dokážou udělat s informacemi. Pokud by nefungovalo, pak (prezidenti) hledají dál. Oba dva budou přemýšlet.
(M): Co když poruší dohodu?
(S): Pokud poruší, už nebude platit to, že na sebe neútočí.
(S): Pokud se nedohodnou, pak může navrhnout řešení někdo jiný ze světa. Ale svět může být nakloněn Ukrajině, protože nemají rádi Rusko. Možná si to Ukrajina s Ruskem nevyřeší, protože Ukrajina nemá ráda Rusko.
(M): A když by ani tohle nefungovalo?
(S): Z každého státu by bylo 10 lidí a diskutovali by řešení pro obě strany.
(M): Mají pak hledat řešení lidé z jiných států?
(S): Ano, dal bych (pak) možnost všem lidem se vyjádřit.
…
(M): Mohla bych uveřejnit, co jsi mi tady teď povídal?
(S): Ano
Zdroj obrázku: https://pixabay.com/illustrations/man-planets-space-universe-galaxy-5987447/
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.