Reakce bývá pouze rychlá odpověď bez posouzení dané situace. V reakci převažují emoce, namísto plnohodnotných informací. Reakce na reakci může rychle vyeskalovat v emoční boj. Pro někoho je takový boj sportem, pro jiného stresem. Reakce nebývá úrodnou půdou pro diskuzi nebo pro neutrální či přínosnou komunikaci.
Uvědomění je naopak způsob, jak reagujeme a vyplývá z našeho posouzení neboli z promyšlení dostupných informací. Takové posouzení navíc může být podnětné pro další osoby, protože v sobě zahrnuje zpracované informace, které si zatím možná dané osoby samy nepropojily.
Sleduji vývoj společnosti a zajímají mě názory lidí, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Sleduji spíše diskuse u článků než články samotné. Čím ožehavější téma, tím je diskuze zajímavější, přirozeně. Je pozorovatelný vývoj komentářů. Nejdříve se objevují více reakce, později už převládají úvahy. V posledních měsících převládají úvahy, tudíž také obsahují informace. V posledním roce a půl jsou více evidentní tři stádia pravdy Arthura Schopenhauera.
„Každá pravda prochází třemi fázemi. Nejprve je zesměšňována.
Ve druhé je agresivně vyvracena. Ve třetí je přijata jako samozřejmost…“
– Arthur Schopenhauer
Kdo si sám vyhledává a analyzuje informace, tak dokáže dojít svému uvědomění a názoru, čímž následně nemá už potřebu pouze emočně reagovat. Přirozeně tím zaniká potřeba přijímat názory od druhých. Zaniká také relevantnost určování od druhých, co je „pravda“ či „nepravda“ nebo co je správné či nesprávné. Samostatně uvažující osoba, dle své schopnosti vyhledávat a analyzovat informace, si sama přijde na to, co potřebuje a co je pro ni správné. Samostatně jednající osoba se umí na sebe spolehnout, je zodpovědná sama za sebe a za svůj život.
Když si náš mozek sám propojuje informace, tak se navíc cítíme příjemně, může se nám doplnit i energie. Myšlení, tedy propojování informací, je pro mozek přirozená činnost, která jej rozvíjí a udržuje jej pružný. Mozek je rád mozkem, rád propojuje informace a rád si hraje s informacemi. S procesem myšlení a analyzování se uvolňují i radostné hormony.
Občas narazím na velmi zajímavé úvahy lidí a jejich vlastní uvědomění. Jednu teď zmíním. V zahraničí si osoba uvědomila, jak vtloukáme dětem do hlavy, že když půjdou na prestižní školy a půjdou dělat právníka či lékaře, tak budou bohatí. Důsledkem tohoto přístupu teď mají v zemi již generace těchto dětí na pozicích právníků a lékařů, kterým nejde o službu lidem nebo o zdraví lidí, ale o jejich vlastní materiální bohatství. Dokud bohatství budou dostávat, budou také dělat, co se jim řekne. Lékaři dnes nejsou schopni mnohdy léčit, jen předepisují nové „léky“, které spíš jen řeší příznaky, ale neléčí nemoc samotnou. Nebo operují, protože za to dostávají dost peněz. Pak je na zamyšlenou, kdo je vlastně brán za experta oboru medicíny, který může ovlivňovat masy, a to třeba i po celém světě.
Je skutečně zajímavé si promyslet uvedené uvědomění do důsledků, tudíž jaké dopady na masu lidí může mít zdánlivý benefit pro jedince. Na koho se obracíme se svou vírou a důvěrou? Je pravdou, že školy vychovávají děti a mladé pro systém, pro který budou pracovat. Jinak řečeno, systém si vychovává své budoucí podporovatele.
Každopádně, ať už jsme jakkoli vyzrálí, tedy ať už jen přebíráme informace či názory druhých, anebo si chceme docházet ke svým uvědoměním, tak je potřeba mít na paměti, že všechno je zkušenost. Která není dobrá či špatná, ale je to pouze a jenom zkušenost. Člověk se zkušenostmi rozvíjí.
Pokud ale člověk nezískává nové zkušenosti, pak minimálně stagnuje. Potom takovému člověku jsou opravdu po ruce spíše už jen jeho emoce, reakce a potřeba přebírání názorů a nápadů. Zároveň takový člověk je snadným cílem manipulantů a oportunistů.
Volba, zda se chceme rozvíjet nebo stagnovat, je jen na nás. Nikdo jiný se za nás rozvíjet nemůže, ale ani za nás nestagnuje.
Život čili existence se přeci rozvíjí a nechce skončit. Pokud jsme součástí existence, tak i my jsme určeni k přirozenému rozvoji a přežití. Domnívám se, že život sám nás nestaví do situací, které bychom nebyli schopni zvládnout a překonat. Proto bychom měli více důvěřovat životu, ale také sobě.
Pokud se chcete rozvíjet, pak je potřeba žít svůj život se svým vlastním uvažováním a nepřebírat bezmyšlenkovitě úvahy, názory a potažmo život druhých, a ani neodevzdávat svůj život do rukou druhých.
Od prvního vašeho nadechnutí na tomto světě se překonáváte a žijete svůj život, tak proč by to v průběhu života mělo být jinak? Od prvního vašeho nadechnutí odoláváte nebezpečí a posilujete se, tak proč by to v průběhu života mělo být jinak? Zvládli jste žít a přežít jako novorozenci, jako batolata a školáci, tak proč by to v dospělosti mělo být jinak…?
Zdroj fotografie: https://pixabay.com/illustrations/mental-health-brain-thinking-2313430/
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.