I když obecně víme, že nemůžeme být všichni velmi bohatí (majetek, peníze), tak po bohatství více či méně toužíme. Buď totiž můžeme být všichni (průměrně) stejně„bohatí“, nebo pak prostě někteří mají víc, a tím pádem ostatní mají méně. Snad víme, jak fungují váhy. Pokud ti bohatí chtějí být ještě více bohatí, tak je jen jedna možnost, kde brát – u těch méně bohatých a nebohatých.
Vynechám možnosti nekonečného růstu. Ale nejde jen o bohatsví, jde hlavně o moc. Kdyby někteří netoužili po moci, pak si možná vzájemně umožníme mít se dobře. Jenže žijeme v jiném světě. Dokonce znám velmi podnikavé, slušné a silně morální lidi, kterým jak kdyby nebylo dovoleno zbohatnout, ale možným důvodům se zde věnovat nebudu. Některé boje (hon) možná nemůžeme vyhrát, nebo ne bez utrpení a velkých obětí. Ale i to může být realitou, se kterou pak potřebujeme pracovat. Život je nejen neustálou změnou, ale také neustálou kalkulací.
Běžný člověk za bohatstvím může vidět jakýsi pocit uvolnění a klidu, který by mohl pocítit, když by byl bohatý, tedy nemusel by se honit za prací a penězi, aby přežil. Jsme si ovšem jistí, že by byl náš život po zbohatnutí jednoduchý, krásný a naplněný? Zažijte to, a pak mi řekněte… Do té doby je to pouze idea a iluze, což je riziko, a doporučuji návrat do reality, do aktuální situace.
Jakmile pořád sníme a žijeme v iluzi a nevěnujeme se své situaci, tak ani reálně nepracujeme na krocích, díky nímž bychom se posunuli směrem k výhodnější situaci, třeba i k lepším penězům a nějakému tomu bohatství. Ovšem každý je tak bohatý, jak bohatý (ne)chce být – dokážeme si vnitřně bránit zbohatnout. Člověk může být také bohatý na znalosti, laskavost, pochopení, práci, stres apod. – každý chce jiné bohatství. Proto je nutné si říct pravdu – co doopravdy chci? Chci mít moc, nebo hodně peněz? Chci mít moc, nebo hodně informací? Chci mít hodně peněz, nebo mít klid?
Občas se ženeme za nálepkou, místo záměru a cíle, který skutečně chceme. Je běžné, že klient přijde s problémem a záhy zjistí, že problém či jeho příčina je jiná. Stejně tak přijde s cílem a brzy zjistí, že je to cíl falešný a najde si skutečný cíl, který ho může reálně naplňovat.
Z praxe vím, že si sami dokážeme podvědomě bránit v nabytí jmění. Kolik lidí sází loterii a zároveň si říká, že vlastně ani neví, co by s tím dělal nebo si říká, že vyhrát nemůže – dopředu se programuje na „vlastně to nechci“ nebo „nemůžu vyhrát“. Navíc je malá pravděpodobnost hlavní výhry v loterii. Kde máme větší pravděpodobnost? Když začneme dělat kroky ve svém životě, které nám mohou přinést více peněz. V tom nám může bránit akorát strach. Ten strach je všude… Strach nás ale chrání, alespoň do chvíle, než mu dovolíme, aby nás omezoval. Co se tedy zaměřit právě na ten strach, třeba bychom vyřešili více problémů najednou. Hledejte příčiny svých bloků, místo honění se za bludy. Řešte řešitelné.
Ohledně bohatsví, resp. dostatku peněz, a překonávání strachu je vhodné podnikání. Přeskočím snahy o politické házení klacků pod nohy a prorostlou korupci (dopad, který plyne z čeho…?), jenž potřebujeme vyřešit jako společnost. Osobně podporuji podnikání, za mě by bylo velmi přínosné, kdyby se Češi nebáli a podnikali. Rostli by, měli by více sebedůvěry i zkušeností, uvědomili by si, jak nakládat s financemi, jak se překonávat a nenechávat si vše líbit, protože by nechtěli o svou práci, snahu a výdělky jen tak přijít.
Dalším blokem podnikání je také naše idea nebo potřeba být do roku milionářem. Podnikání máme stále spojené s bohatstvím. Možná jsme tuto iluzi přijali díky iluzi západu, kde měli být asi všichni podnikající bohatí. Možná je to spojené s rychlým skokem z totality do demokracie/tržní ekonomiky, s čímž by asi mělo přijít i rychlé zbohatnutí, nevím.
Podnikání by nám v první řadě mělo být především živobytím. Vždy mě fascinují nezápadní státy, kde podnikají i babičky na ulici vařením jídla, a mají, co potřebují. Nemluvě o faktu, že podnikání je odrazem nás, naší snahy, za kterou jsme ohodnoceni tak, jak si řekneme a co jsou druzí ochotni dát – nic není jednostranné. Pravdou je, že se potřebujeme naučit si zaplatit za přidanou hodnotu a kvalitu. Což nás vrátí zpět k různým vládním krokům atd. Když si uděláte analýzu, co vám brání, dojdete k bodům, které je potřeba vyřešit, abyste se mohli vydat za svým cílem. Platí to ve všech oblastech života. Není to žádný zázrak.
Podnikání přináší reálný život. Honba za bohatstvím je dalším tornádem, který nás může semlít a pak vyplivnout bez jakékoliv zbylé energie.
Navíc, už bychom si také měli přiznat realitu západu a nezápadu, resp. proč západ a západní mocnost s petrodolarem se snaží udržet „polovinu” (reálně větší část) světa v chudobě, v pomalém vývoji a zneužívá jejich levné pracovní síly, korupce, a dalších výhod, které pro ně plynou z nevýhod pro nezápadní svět. V chudých zemích také snadno mizí lidé, prodávají se, testuje se na nich apod. Aby si pak člověk na západě, nebo jen bohatý člověk, koupil, co chce a cítil se bezpečně z produktů, které používá. Bohatý západ s jeho mocí nemůže zůstat bohatý a mocný, jakmile začne bohatnout nezápad nebo jakmile se rozhodne nebýt dále otloukánkem.
Čína vyzrála na nenasytnosti západu, obdobně i Indie či UAE. BRICS nevzniknul náhodou. Jeho rozrůstání také není žádnou náhodou. Síla petrodolaru a moci západu už klesá, což samo o sobě vypovídá mnohé, ale dopady teprve budou viditelné. Zatím převažuje netrpělivost, co bude dál. A někteří odmítají vidět reálný stav. To, co v důsledku zřejmě uvidíme, bude vybalancování vah, které byly dlouho ve velké nerovnováze. K vybalancování vždy dojde v nějaký moment, nehledě na stranu („dobrá“/„zlá“), která je/byla „nahoře“. Ať se to komukoliv líbí nebo nelíbí, dochází ke změnám, ke kterým dochází přirozeně.
Můžeme si mazat med kolem pusy, ale jen do chvíle, než si uvědomíme realitu a dopady jednání západu nebo západních mocností. A není to o podpoře jiné strany nebo země, jde pouze o řešení té strany, na které se nacházíme – západu. Co do světové situace, možná je na čase předělat smlouvy a pakty, netuším. Přeci jen je dnešní svět jiný, s jiným vedením na všech stranách, a s jinými potřebami. Je čas, aby se lidé začali vyjadřovat ke světovým otázkám a vyjadřovat se přímo k rozhodnutím v referendech? V době digitalizace to může být poměrně hračkou, třeba s využitím blockchainu.
Proč totiž neumožnit druhým (zemím) růst, poznávat a žít v žitelných podmínkách, pokud budou chtít? Tím navíc můžeme vyřešit migraci. Jenže ta se může hodit, je to totiž další vhodný nástroj na rozptýlení, zneužívání a zátěž lidí. Spravedlivé bohatství, moc a jednoduchost života (na západě) je iluzí.
„Bohatství je jako mořská voda: čím více ji člověk pije, tím větší má žízeň.” – Arthur Schopenhauer
zdroj obrazku: https://pixabay.com/users/absolutvision-6158753/
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.