Iluze jsou zajímavé, protože nás překvapují. Iluze nás baví. V podstatě se bavíme sami sebou tím, že nám chybí konkrétní informace čili vysvětlení, z jakého důvodu vidíme, co vidíme. Bavíme se tím, že něco o sobě nevíme. Myslím, že humor je mnohem vhodnější přístup, než když začneme popírat jevy a stavy, které jsou přirozené, ale my si je neumíme vysvětlit. Samozřejmě, že je také potřeba mít na mysli, že reálné je pro každého jedince jen to, co je aktuálně sám schopen rozeznat a vnímat.

Každý má také různě vytrénované oko s ohledem na iluze. Pokud si s naším vnímáním pohrajeme, příhodně trénujeme poznání sebe a tím pádem i našeho okolí.

Když jsem se podívala na nejnovější iluzi u obrázku č. 1 níže, kterou univerzity testovaly, tak jsem vnímala iluzi roztahování. Nicméně, jakmile jsem se zaměřila na jeden černý bod na okraji skvrny, tak okolí bodu zůstalo neměnné, ale zbytek skvrny se „hýbal“. Soustředěním jsem po nějaké chvíli přestala vnímat pohyb a skvrna byla neměnná. Začala jsem totiž vnímat přesné hranice skvrny. Jakmile jsem ale jen o kousek pohnula zornicí nebo mrkla, vnímala jsem opět „pohyb“ skvrny. Potom jsem si obrázek zobrazila přes celou obrazovku. Zjistila jsem, že iluze pohybu při tomto zvětšení byla minimální a iluze pohybu se ustálila mnohem dřív, po 2 až 3 vteřinách byl statický. Po nějaké chvíli jsem se vrátila k původnímu malému obrázku a „pohyb“ jsem už měla pod svou kontrolou a soustředěním se iluze pohybu neprojevila. Můj malý test mě vede k přesvědčení, že stačí trénink, který naše mysl zpracuje v následné poznání, jak zpracovávat předložené informace a co je reálné. Domnívám se, že člověk, který není zvyklý na trénink mysli a vjemů, tak pro něho iluze může přetrvávat, případně trénink může být delší, než jeho mysl dojde poznání, co je realita skvrny.

Obrázek iluze č. 1

University testovaly další iluzi. Iluze květu č. 2 níže, kdy střed květu se může zdát jasnější či zářivější. Když jsem se podívala na květ poprvé bez informací o dané iluzi, tak jsem iluzi nevnímala. Až po přečtení, že střed může „zářit“, tak jsem iluzi začala vnímat.

Obrázek iluze č. 2

Trénink oka (testování obrazce z různých úhlů pohledů) a poznání (uvědomění si reálných okrajů skvrny a bodů) vede k rozšíření našeho vnímání. Za trénink oka ovšem můžeme zaměnit náš jiný smysl a můžeme dál rozšiřovat své vědomí a vnímání, aby se i naše realita rozšiřovala a třeba i jinak nadpřirozené se nám měnilo na naprosto přirozené.

Zdroj: https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fnhum.2022.877249/full