Začnu přímo, co podle vás mají následující slova společného: mír, terorismus, viry, real news/fake news, dezinformace, bezpečnost, bohatství, moc, UFO, hledání smyslu života, ideálního partnera či ideální diety?
Pokud víte, co mají společného, pak dostanete odpověď, v čem se často zbytečně utápíme a přes co býváme manipulováni. Za co se také schová cokoliv, co se zrovna potřebuje schovat. Při širším využití jsou to především nedohledatelné peníze, zdroje, ale i osobní záměry jednotlivců či skupin. Jako jednotlivci za nálepky schováváme neochotu si sami najít způsoby, ze kterých budeme mít pocit naplnění, nebo třeba neschopnost či neochotu přijmout reálný stav.
Rozhodneme-li se hledat či bojovat s těmito nálepkami, které představují nekonečný hon či neuchopitelný opar čehosi, jenž můžou trvat měsíce až roky, pak se rozhodujeme především odsunout řešení situací a stavů, kterých bychom jinak mohli dosáhnout. Ztrácíme svou energii a soustředěnost na podstatné souvislosti, příčiny, fakta, a tím i skutečné záměry. Mezitím nám utíká reálný život mezi prsty. Je to takový hon za nedosažitelným. Stojí nám to za to?
Nebylo by jednodušší přestat se pořád něčeho bát, přestat řešit neřešitelné či hledat něco jiného a lepšího, a místo toho radši přijmout realitu svého života, včetně faktu, že nejsme žádnou exkluzivitou v rámci existence a jsme zranitelní i smrtelní? Nebylo by jednodušší nechat druhé žít a nesnažit se je měnit? Nebylo by rozumnější si udělat analýzy proveditelnosti a rizik před možná zbytečným honem za nálepkou? Nebo je přijatelnější se nechávat dokola utáhnout na vařenou nudli?
My si samozřejmě můžeme jít za něčím/někým jiným a novým, za penězi, chránit se, ale chtělo by to s reálným přístupem a třeba i s rozumem. V samostatných článcích pak rozepíši konkrétní příklady ohledně informací, bohatství a hledání (ideálního) partnera. Býváme často zaneprázdněni touto otázkou, obdobně jako s hledáním ideální práce, smyslu života a ideální diety.
Vím, že si každý dojdeme k čemu chceme či potřebujeme podle svého rozhodnutí, a také ve svém tempu. To, co bychom ale mohli řešit, je dopad na naše blízké okolí a na společnost. Od honu na Covid (Covid jako virus vs. Covid jako nálepka) a na zdravé uvědomělé jedince, kdy se proklamovala společenská zodpovědnost (ve skutečnosti útlak), tak jsem si uvědomila, že je to právě tato zodpovědnost společnosti, která v naší kotlině chybí a shrnuje vše, co jsem u nás dlouhodobě pozorovala.
Máme ještě dlouho cestu k vyzrálosti. Což je v pořádku, jen by bylo vhodné si přiznat náš reálný stav, podle kterého budeme relevantně jednat. Pak budeme od sebe chtít jen to, na co aktuálně máme schopnosti i zdroje. Zatím stále často žijeme v bublině, kdy si přejeme být zápaďany, ale ve skutečnosti jsme ještě stále postkomunistickou společností s různým naprogramovaným jednáním a smýšlením, a to je problém, chápete-li. Rádoby jednáme jako ti vyzrálí, ale nejsme, tedy na úrovni společnosti.
Jsme tak trochu jako děti hrající si na dospělé. Pokud to někoho uráží, mohu jedině nabídnout pár konzultací promyšlení si reality vaší vůči realitě okolí, nejlépe s hypnózou, v té jde pochopení a porozumění rychle, bez ega a nadbytečných emocí. V opačném případě vyčkám, než o něco více vyzrajete a získáte nadhled, ke kterému potřebujete velký vhled čili zkušenosti. Protože dokud realita bolí, neakceptujeme ji a tím se v ní také těžko orientujeme, spíš s ní (zbytečně) bojujeme. S takovým přístupem se těžko (spolu)pracuje, (spolu)řeší a (spolu)roste.
Pohled na cenzuru, dezinformace a strach, a dále pohled na hon za bohatstvím.
Další nálepky
Obdobné je to s nedosažitelností a vymýcení terorismu, nemocí a virů. Zvláště, když někdo vyhlásí boj proti těmto nálepkám, a to ve jménu zdraví, míru nebo ochrany, což je jen druhou stranou stejné mince. V našem světě je nereálný světový mír, zvlášť když ho neustále chceme dosáhnout bojem, do kterého ani nejsme vyzváni či pozváni. Je i nereálné, že všichni budeme zdraví, že všichni budou už jen hodní a mírumilovní. V takovém světě prostě nežijeme a dokud se nestane opak, je naivní i nebezpečné (pro okolí) se přesvědčovat přes své růžové brýle o opaku.
Pokud to nebylo doteď jasné, tak vnímám rozdíl mezi nálepkami a konkrétními organismy nebo činy. Například vidím rozdíl mezi bojem s terorismem a nalezení konkrétních a skutečných viníků za konkrétní útok. Nebo když vás něco kousne a zanechá to dvě dírky, tak se vydáte vybít všechny hady v nějaké zemi, kde se můžou vyskytovat? Vidím rozdíl mezi nemocí a obchodem s nemocí, mezi nemocí a obchodem s léky, mezi nemocí a obchodem se svobodou jednotlivců. Vnímám rozdíl mezí hledáním a prožíváním, mezi očekáváním a uvědomováním si reálného stavu, mezi vyžadováním a zodpovědností. Mnozí se snaží vyvolávat chaos právě tím, že srovnávají nesrovnatelné, že míchají jablka s hruškami, že propojují menšiny s extrémy (min s max) apod.
UFO je dalším zářným příkladem. Popřeme vše, i přes známé informace obyvatel, ale necháme si detaily pro sebe. Vyvoláme svým tajuplným jednáním iluzi nedosažitelného a neuchopitelného – vír, který vás může semlít, pokud mu věnujete mnoho energie. Když potřebujeme odvrátit pozornost nebo ji upoutat, vypustíme nějaké „validní“ informace. Přesně tuto taktiku aktuálně uplatňují americké autority.
Nicméně, lidé nemají už moc zájem o UFO. Proč? Protože se drží informace o UFO moc dlouho pod pokličkou. A možná také proto, že v posledních letech na nás tlačí kde co, kde co je pro nás neustále dokola největší hrozbou. Je to úmorné, nezáživné… Jen snad pozor na reálná setkání. Oči Vám totiž neřeknou, co skutečně vidíte. A co si budeme povídat, s AI a vyspělou technologií můžete vidět, co se chce, abyste viděli. Čemu pak věřit? Stejně jako nemáme pouze 5 smyslů, kterými zpracováváme informace, tak nejsou pouze viditelné a hmatatelné zdroje informací. Vše přichází s rozvojem, s vyzrálostí. Ti, kteří hledají a objevují, tak najdou…
Pokud chceme bojovat, potřebujeme konkrétního protivníka či protivníky. Jenže ti se nakonec opravdu můžou najít, a tím se následně najde i řešení… A kdo by dneska chtěl najít řešení, natož snadno a rychle, že…? Snad jen běžní lidé by chtěli, mezi které se řadím, jenže běžní lidé svět neřídí, zatím. Zvláště, když se dělá vše proto, abychom se vším možným rozptýlili a nesoustředili se na důležité informace a činy autorit.
Chtějte konkrétní jména, data, informace, podklady, důkazy, analýzy z různých pohledů, oborů, priority s odůvodněním a jejich průběžné výsledky atd. Zpětně chtějte zveřejnění informací. Nechte si čas na rozmyšlenou, nedělejte unáhlená rozhodnutí, nekomentujte povrchně. Sami sobě nastavte zrcadlo a řekněte si upřímně, co chcete, kým jste, na co momentálně máte a co víc potřebujete. Vše vědět nemůžeme, ale každý z nás má nějakou informaci, znalost či talent. Proto se potřebujeme (osobně) poznávat, ověřovat si, co lze ověřit, a sdílet své znalosti. Sdílet naší sílu. Sdílení fotek a dalších informací z každodenního života bych vynechala, alespoň na nějaký čas.
Každý z uvedených pojmů v úvodu je jen jednou nálepkou pro mnoho vlivů, spojitostí, zdrojů, procesů a záměrů. Jak to všechno chcete honit, nebo s tím vším bojovat? Budete hledat nekonečně, ať už jejich původce, přenašeče nebo lidi, kteří jen zneužívají těchto nálepek pro své zájmy. Budete bojovat do chvíle, než odpadnete, nebo se nálepka přestane hodit a využívat. Co vám pak zbyde? Promarněný čas a zdroje? Velká zkušenost… A otázka, co všechno jste mohli místo toho udělat, vyřešit, vybudovat, najít a dosáhnout…?
Řešte, co řešit můžete, co (vy)řešit dokážete. Což je pravděpodobně ve vašem blízkém okolí, a následně ve vaší společnosti, potom třeba i ve světě. Nebo naopak, co když začnete od konkrétních světových situacích, a budete vyžadovat jejich řešení? Třeba se tím změní i naše lokální situace… Není totiž pouze jedna cesta správná, jen je potřeba hledat příčiny a konkrétní řešení. Řešení pouhých důsledků a dopadů se může změnit v další nekonečný hon.
Proto potřebujeme dohledávat a analyzovat informace, které nám skutečně pomůžou v konkrétním záměru, kterého chceme dosáhnout nebo který nám dá něco potřebného či obohacujícího. Informace zkoumejte z mnoha různých zdrojů nebo pohledů, s emocemi a pak i bez. Bez opozice a pak i s ní. Bez kritiky a následně s kritikou. Neberte informace jako fakt, nebo spíš jako finální fakt.
Měňte, co měnit můžete. Nečekejte, že to někdo udělá za vás. Jestli to necháte na druhých, tak počítejte s relevantními dopady. Nečekejte na záchranu, přijde vám jen to, co se komu bude v danou chvíli hodit. Víra je silná, tak ji využijte vhodně pro sebe a své okolí, místo toho, že svou víru vložíte do osob a skupin, které vás jen zneužijí.
Věnujte se dosažitelným záležitostem a situacím. Věnujte pozornost lidem, se kterými se osobně potkáváte. Hledejte mezi sebou osoby se společnými zájmy (i své budoucí zastupitele a politiky) a hledejte radši to, co vás s druhými spojuje. Rozdíly najdeme přeci vždycky, to umí i necvičená opice.
Naší účastí na honech za nedosažitelným jen udržujeme reálnost a moc těchto iluzí, těchto nebezpečných tornád. Přidáváme takovým tornádům na síle, a snad víme, co všechno pak dokáže zničit a kolik životů pohltit.
Mám pochopení pro vývoj a snad pro každého člověka, protože každý jsme jinak vyzrálý, což je přirozené. Ale buďme si vědomi své úrovně. Pokud nechceme pokračovat ve svém vývoji, tak pak buďme připraveni, že druzí budou reagovat, jakmile je začneme limitovat a chtít po nich něco, co nechtějí a neodpovídá jejich úrovni vývoje. Nemůžeme po druhých chtít, aby se snížili na naší úroveň vyzrálosti. Na druhou stranu ale také potřebujeme reagovat na druhé, kteří po nás chtějí, abychom přeskočili na jejich úroveň.
Buďme připraveni na reakci, jakmile si budeme chtít vydupat a vykřičet ochranu od druhých, která patří v první řadě nám samotným. Buďme připraveni na možný odpor druhých, kteří budou mít už dost naší neschopnosti naslouchat, naší neznalosti či neochotě se překonat a být za sebe zodpovědní. Pokud ti druzí budou vyzrálejší, poradí si lépe než my. Poradí si s námi, a poradí si i bez nás.
Neuvědomělost je nebezpečná, ale je přirozená. Ani AI sama o sobě nás neohrožuje, jen naše laxnost. Mimochodem, měli bychom být velmi obezřetní na rozdíl mezi AI a nálepkou AI. Obecně bych řekla, že největší nebezpečí tkví v naší ignoranci. Bez rozpoznání a přijetí reality se dál nepohneme, a je naprosto irelevantní, že si budeme namlouvat, že jsme vyspělí díky vyspělým technologiím, kterých se nakonec zase jen bojíme…
Zdroj foto: https://pixabay.com/users/wir_sind_klein-6630807/