Strach je pocit. Strach nás chrání, ale může nás i omezovat, když nás ovládá. Pokud nejsme dostatečně vyzrálí a nemáme nad sebou dostatečnou kontrolu, tak funguje naše automatické nastavení. Což znamená, že při útoku jdeme stavu ohrožení a utíkáme nebo zamrzneme. Přemýšlení je nahrazeno tímto automatem, který nazýváme instinktem. Kapacita mozku je převedena na přežití. Život chce, abychom přežili, nehledě na to, jak jsme či nejsme vyzrálí. Jakmile už máme nad sebou kontrolu, tak se sami rozhodujeme, co v danou chvíli uděláme a dokážeme analyzovat situaci a kalkulujeme naše možnosti, už nepotřebujeme původní automat.
Nebojme se náš strach pokořit. Nebojme se žít s výbavou, s jakou jsme se do života narodili. Nebojme se žít s okolím, včetně lidí, proměnlivého prostředí přírody nebo i virů a nemocí. Strach nás může oslabit fyzicky i psychicky. Psychický dlouhodobý stres oslabuje fyzickou odolnost. Důležité je, abychom si sami nepomáhali v oslabení našeho těla.
Nejjednodušším a malým rychlým všelékem je hluboké prodýchání. Nebo se na chvíli se projít venku, nejlépe v přírodě, nadýchat se čerstvého vzduchu. Okysličení je vhodné pro uvolnění i myšlení. Pomůžeme si jakýmkoliv odvrácením pozornosti. I doma se můžeme soustředit na jednu aktivitu, věc, zvuk nebo myšlenku, která nám přesměruje pozornost, a tím sami snížíme sílu negativní emoce, jako je právě strach. A pokud si dovolíme trochu relaxace, tak se vracíme v klidu do našeho běžného stavu.
Můžeme také snížit zdroje strachu. V dnešní době média. Televize i rádio, dokonce i tisk, ať už tištěný nebo elektronický. Je vhodné si alespoň na čas vybírat pouze odlehčená témata nebo zájmové magazíny. Nejlepší volbou jsou možná knihy s jednoduchými příběhy.
Zkontrolujme si, že nás neovlivňuje nějaký toxin, léky nebo drogy. Může to být i nevhodné jídlo. Naše střeva se ovlivňují s mozkem, našimi emocemi a náladami, což někdy vede k pocitům úzkosti, vyjímečně až k depresi.
Měli bychom si připomenout, že stejně jako nežijeme v minulosti, nežijeme ani v budoucnosti, ještě přeci není. Proto bychom neměli spalovat svou cennou energii na obavy z něčeho, co by mohlo nastat. Nechme se spíš životem překvapit, nechme životu prostor, čímž dáme prostor i sobě na žití. Posilujme se a nechme si své síly a odolnost na chvíle, kdy je bude budeme skutečně potřebovat.
Také není třeba dávat hrozbě sílu, kterou reálně třeba ani nemá… Můžeme popřemýšlet o aktuální situaci a porovnat si ji s jinou nelehkou situací, kterou jsme již prožili. Stačí si vybavit, jak a co jsme zvládli, co nám dala situace za zkušenosti či poučení. Jak o situaci z minulosti přemýšlíme teď. Jak tato uvědomění můžeme aplikovat na naši aktuální situaci?
Náš život je o nás. Nikdo nás nenutí, abychom se báli. Jakmile se rozhodneme, můžeme mít k dané hrozbě silnější, odhodlanější nebo vyrovnanější postoj, a tím budeme i připravenější na to, co dál přijde. Až to přijde. Třeba zrovna vám stačí být jen obezřetnými, každý z vás může respektovat své tělo i psychiku, a své okolí.
Nebojme se ani informací. Třeba tento krátký odstavec je plný “informací”. Náš mozek je stvořen k myšlení. K myšlení potřebuje informace. S množstvím informací okolo nás se potřebujeme naučit analyzovat informace a pracovat s nimi, aby nás nezahltily. Na chvíli zapomeňme na termíny jako Real/Fake News. Informace je informace. A je pouze na každém z nás, jak danou informaci zhodnotí. Nepokoušela bych se určovat, zda je cokoliv pravdivé nebo ne, ale podstatnější je, zda je pro nás informace (ne)potřebná či (ne)zajímavá.
Nepřehazujme zodpovědnost na jiné, natož na informaci samotnou. Mysleme sami za sebe, udělejme svou práci pro náš vlastní mozek. V jakékoliv informaci můžeme najít třeba jen podnět k zamyšlení, od toho právě informace jsou. A pak se nebojme říct nahlas naše otázky, náš názor, naši analýzu informací. Diskutujme.
Žijme… Každý máme v danou chvíli svůj osud, kdy se odehrávají situace pouze nám vlastní, naše vlastní výzvy partnerské, zdravotní nebo profesní, které opět vnímáme dle našeho charakteru a aktuálního nastavení mysli i těla. Dnes má štěstí soused a vy ne, zítra to může být naopak. V tomto životě je soused bohatý a vy ne. V tomto životě Vy se možná dožijete dlouhého spokojeného věku a možná Vás soused ne. Není třeba se omlouvat za svůj život, ani litovat sebe nebo druhé. Nemůžeme mít a nemáme všichni stejný život, stejné situace, stejné myšlenky, ani stejné emoce… Což je naprosto přirozený stav našeho bytí.
Bez pochyby je život o odpovědnosti. Pokud se budeme stále bát, vyhýbat se výzvám a životním zkušenostem, tak nebudeme dostatečně připraveni na chvíli, kdy budeme potřebovat mít co nejpevnější půdu pod nohami. Jak si tuto půdu připravíme, je jen na nás.
Přeji všem poklidné dny i sny,
L. Rendlová, Klid emocí a mysli
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.