Oportunisti hledající osoby se slabinami, díky kterým se obohatí jsou a budou (viz. podvodníci odvolávající se na NÚKIB). To není nic nového pod sluncem. Ani to, že máme dost možností, jak navyšovat své povědomí a ubránit se.
Zneužívání časového presu:
- snaha o vytvoření dojmu, že člověk musí reagovat okamžitě je oblíbená manipulační technika, protože nám v danou chvíli chybí informace (zkušenosti, znalosti) a v té rychlosti je nám ihned nabídnuto také řešení (lidé jsou zlatíčka, když si chtějí dopomoct k penězům nebo k moci…)
- pres zvládneme, jakmile se dopředu připravíme na nečekané události, nacvičíme si je, nastavíme si proces reakce a (u)známe zodpovědnosti (např. ručení banky vs. naše zodpovědnost vs. úřady nepřebírají rizika a náklady na vytvoření náhradního řešení za nás), strach totiž plyne z naší nevědomosti
- může nám pomoci naučit se říkat nahlas fráze na vytvoření si prostoru (či jejich kombinace) jako “nejdřív si vše ověřím”, “mám vše zajištěné/pojištěné”, “mám(e) své řešení”, “předám/projednám se zodpovědnou osobou”, “díky, nechci” apod.
- dobré je si pro sebe nastavit limit a akceptovat ho, třeba otázkou “Co nejhoršího se (mi) může stát?”
Zneužívání éthosu:
- manipulace vytvořením dojmu a tím i tlaku pouhým odvoláváním se na autority je u nás Čechů zvlášť účinná, protože v sobě máme ještě stále znatelně naprogramovanou iluzi vyšší moci autority
- někteří mají autority spojené se strachem, kterým se nesmí odporovat, jinak nás potrestá a stejně vždy vyhraje, jiní zase nedůvěřují sobě a z autorit či jejich titulu dělají jediný zdroj správných informací a rozhodnutí, a někteří se se svým odporem k totalitním zlým autoritám přesměrovali k autoritám opačným, protože ty přeci musí být logicky hodné a proto jim až slepě důvěřují, nicméně všechny tyto skupiny lidí jednají podle stejnému programu “autorita”
- lidé v pozicích autorit nejsou nadlidmi, a pokud by jednali nad rámec zákona nebo s nátlakem, tak naší reakcí by mělo být spíš řešení situace s danou autoritou či relevantním orgánem, případně reagovat na jednání autority jako společnost (skutečná společenská zodpovědnost)
Nehledě na pres je slepá důvěra v druhé lidi stejně nebezpečná jako důvěra ve svou neohroženost (či našeho majetku). Buďte připraveni sami rychle reagovat a jednat za sebe díky řízení svých rizik a bezpečnosti. Platí “těžce na cvičišti, lehce na bojišti“.
Pokaždé, když dáme druhým svou důvěru nebo svůj majetek ke správě, bereme přeci na sebe riziko a zodpovědnost za možné dopady, a to včetně ztráty. Pokud máme smluvní dohodu, pak můžeme zase vyžadovat záruky. Můžeme průběžně přijímat opatření, která sníží naše rizika. Některá rizika nezmizí, museli by s nimi zmizet i lidé a vše okolo nás, co se vyvíjí. Některá rizika pak potřebujeme akceptovat.
Plošná regulace nám v důsledku také moc nepomůže, protože je platná pouze pro jednu “hodnou” stranu, která regulaci přijme a podvolí se jí. Omezováním se omezují nejen hrozby, ale navíc i příležitosti. A oportunistům jen stačí se za hodnou stranu vydávat nebo prostě jednat dle jejich libosti, protože si vyberou v danou chvíli výhodnější stranu. Obdobné je to s plošnou cenzurou. Nechtějme jistoty tam, kde reálně nemůžou být.
Nejblíž jistotě je naše vlastní připravenost a odolnost, která dopadá na všechny naše interakce s okolím. Oportunisty najdeme nejenom mezi kriminálníky, ale také na pozicích autorit nebo možná i mezi rodinnými příslušníky či kamarády. Oportunisti zkouší využít naší nevědomosti, nezkušenosti, nízké sebedůvěry, submisivity, lhostejnosti a nepřipravenosti. Je na nás, co druhým dovolíme.
Zdroj foto: https://pixabay.com/users/422737-422737/