Říkat, že pro každého platí jiný způsob přístupu ať už v léčení, komunikaci nebo hledání příčin či řešení, už je tak ohraná písnička, že by člověk myslel, že ji nepotřebuje již ani mrknutím očka naznačit. A přesto je opak pravdou. Zavrhovat konkrétní způsob léčby, protože nemůže pomoct všem, je iracionální. Zvláště když někomu tato léčba pomáhá. Stejně tak jeden způsob či plošná léčba není zcela reálná pro všechny. Pokud ovšem nejsme stvořiteli dané nemoci, čímž bychom naprosto jasně věděli, jak nemoc skutečně plošně zastavit a nechat ji zmizet jako fouknutím proutkem čili udělat zázrak (pro neznalé).
Jaký smysl takové pouštění žilou (reference) mělo a má, a pro koho? Můžeme určitě říct, že je to metoda naprosto přístupná, stačí vhodná asistence. V podstatě, jak je mnohdy zmiňováno, darování krve je formou pouštění žilou. Proč pouštět krev? Asi ji máme hodně, nebo nějakou část krve. Pak si snad logicky můžeme odvodit, kdo by mohl potřebovat odčerpat nadprodukci krve či její části. Takovým případem je tzv. Keltské prokletí, přesněji Hereditární (genetická) hemochromatóza (HH) (WikiSkripta).
Před 40 000 tisíci lety mělo dojít k mutaci genu u Ira, který u něho, a od té doby i v dalších pokoleních, vyvolává nadprodukci železa v krvi. Dnes až jeden z osmi lidí v Irsku nese tento gen. Irové migrovali do USA, ale také do Evropy, především do severní Evropy. Nechala jsem si udělat DNA testy, ze kterých vyšlo, že můj původ je také balkánský, severoevropský a z Britských ostrovů. Takže není vůbec nereálné, že by některé jedince i u nás mohla tato odlišná funkce těla potkat.
Ženy mají do menopauzy formu pouštění krve zajištěnou každý měsíc, pokud přirozené krvácení není maximálně limitováno hormonální antikoncepcí. Ovšem problém může přijít s menopauzou, kdy je obzvlášť těžké odhadnout, zda je únava a jiné projevy jen dočasné nebo plynoucí právě třeba z HH. Stephen Cobb, mezi jinými, dělá osvětu ohledně HH, jelikož jeho žena trpí HH (celticsurce.org). Cobb říká, že hlavním problémem identifikace a zabránění HH je patriarchální arogance některých (příliš mnoha) lékařů a pak negativní vliv farmaceutických společností. Existuje pilulka, která dle výzkumu má lepší efekt než pouštění žilou, ale lidé neví, že vůbec nějakou potřebují, dodává Cobb. Zároveň píše, že darovaná krev od člověka trpící HH je v pořádku, a naopak může být lepší díky vyššímu obsahu železa. Což je při operacích a doplnění krve vhodné. Pokud jsme samozřejmě transfuzi otevřeni. Myslet si, že odmítání nepotřebné transfuze nebo kompletní odmítání je výsadou svědků Jehovových, je naivní. Je mnoho dospělých lidí, kteří se svobodně rozhodnou žít bez transfuze, nebo i umřít bez transfuze. Na čemž není co soudit, nebo nevyzrále odsuzovat, na místě je naopak takové rozhodnutí spíš respektovat.
Příznakem HH je bolest kloubů a únava. Lidé jsou v dnešní době často a dlouhodobě unaveni, a už neví, čím vším to může být. Je to občas detektivní práce, ale možnosti jsou. Bohužel sama přicházím na to, že lidé o nich neví, nebo je zapomněli. Tělo za nás každou vteřinu žije a do posledního dechu poslední buňky za nás bojuje, tak snad bychom svému tělu mohli být trochu vděčni a na oplátku se mu věnovat a hledat, co potřebuje.
zdroj obrazku: https://pixabay.com/users/qimono-1962238/
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.